Světlo mezi oceány

| | | 0 komentářů

Název: Světlo mezi oceány
Autor: M. L. Stedman
Překladatel: Kateřina Kovářová
Počet stran363
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Plus


Anotace:
Světlo mezi oceány je uhrančivý příběh o lidské touze po štěstí a rozporech, které s sebou přináší, ale také o lásce a lidskosti, jež hlavním hrdinům dodávají sílu překonat i ty nejtěžší životní zkoušky. Válečný hrdina Tom Sherbourne po běsnění, jímž prošel na západní frontě, touží především po místě, kde by znovu našel vnitřní klid. Stane se strážcem majáku na Janusově ostrově u západního pobřeží Austrálie. Po čase najde i milující ženu, jež je ochotná snášet s ním drsné podmínky, které s sebou život na majáku přináší. Ke štěstí jim chybí jen požehnání v podobě dítěte. Až jednou moře na břeh vyplaví člun s mrtvým mužem a miminkem na palubě... Tom je nucen volit mezi láskou a povinností a rozhodnutí, které učiní, bude mít nedozírné následky nejen pro ně dva.


Mé dojmy:
Světlo mezi oceány je emotivní knížka, která se zabývá odpuštěním, láskou a všeobecně mezilidskými vztahy ve velmi neobvyklém prostředí, tedy v prostředí majáku na malém ostrově, kde spolu musí lidé soužít v tak trochu polních podmínkách. Hlavní hrdinové, které sledujeme, jsou manželé, kteří jsou v manželství šťastní, a ke spokojenosti by jim nic nechybělo, kdyby jim jen Bůh dopřál dítě.

Hlavní hrdina Tom je introvertní typ a trápení nedává najevo, kdežto jeho žena Izabela je sebou zklamána a přijde si, že jako žena selhala, pokud svému muži nemůže darovat potomka. Osud jim však nachystá překvapení, u kterého se budou muset utkat nejen se svým svědomím, ale také každý s tím druhým.

Tato kniha ve mně zachovala mnohé emoce a pokaždé, když se zadívám na její nádherně vydařenou obálku, se ve mně tyto emoce perou. Jsou knihy, u jejichž čtení si jste naprosto jistí, kdo je ten dobrý a kdo špatný. Jenže tato kniha nemá žádného hrdinu a žádného padoucha a já osobně jsem měla veliký problém rozhodnout se, komu mám fandit. Pravda sice může být pouze na jedné straně, ale pokud je čtenář alespoň trochu empatický, nebude najednou vědět, jak by on sám rozhodoval, kdyby byl na místě některé postavy z knihy.

Kniha Světlo mezi oceány není v našich končinách moc známá, ale podle mého názoru by si zasloužila daleko více pozornosti. Dokáže vtáhnout do děje, dokáže čtenáře překvapit, nechat ho, aby postavy z knihy nechal ožít ve vlastní fantazii a ať už by nesouhlasil s jejich chováním, stejně by s nimi nakonec soucítil a záleželo by mu na nich. Tato kniha se vám bude před očima odvíjet jako napínavý film o lidskosti, touze a lásce, budete slyšet tříštící vlny, uvidíte světlo majáku a pochopíte, že ne vždy se dá všechno hodnotit pouze rozumem, ale že je třeba zapojit i srdce.

Konec knihy mě osobně překvapil, ale jsem ráda, že ho autorka napsala takto a nenechala se strhnout současnou módou klišoidních konců. Tuto knihu doporučuji každému čtenáři, který má zalíbení v knihách o mezilidských vztazích, lásce, přátelství, ale i těm, kteří se chtějí dozvědět, jak se asi lidem žije osamoceně při hlídání majáku. Nádherná kniha s nádhernou obálkou, která ve čtenáři zanechá svou specifickou atmosféru a doplní ji hlubšími myšlenkami, které si tam najde jistě každý.

Knihu rozhodně doporučuji!

RECENZE| Řekni lituji

| | | 2 komentářů

Název: Řekni lituji
Autor: Michael Robotham
Překladatel: Alexandr Neuman
Počet stran: 488
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: MOBA

Anotace
Jedné letní nedělní noci se ve vesnici Bingham nedaleko Oxfordu ztratí dvě nejlepší patnáctileté kamarádky Piper Hadleyová a Natasha McBainová. Mnohadenní televizní přímý přenos zpátrání po nich upoutá celý národ. Dívky se ale nepodaří najít. O tři roky později, v průběhu nejhorší sněhové vichřice za posledních sto let, dojde k brutální vraždě manželského páru bydlícího na farmě, kde kdysi se svými rodiči žila iNatasha McBainová. A pod ledem zamrzlého jezera je po sněhové bouři nalezeno tělo mladé bosé ženy. Policie zadrží duševně narušeného mladíka, který slyší hlasy a tvrdí, že té noci viděl v bouři dívku, kterou pronásledoval sněhulák. Klinický psycholog a tvůrce zločineckých profilů pro policii Joseph O’Loughlin je přesvědčený, že dívky, které zmizely před třemi lety, stále žijí. Přesvědčuje policii, že je třeba obnovit vyšetřování, ale čím víc se blíží pravdě, tím nebezpečnější celá situace začíná být. Mysl jeho protivníka je chladnokrevná, rafinovaná a zvrácená.

Můj názor
Krimi román Řekni lituji je kniha, která se řadí mezi mrazivé, rozsáhlé detektivní příběhy, zabývající se mimo vraždy také o lidskou psychiku a důvody pro lidskou bezohlednost a touhu po násilí či jakési zvrácené vykonávání spravedlnosti. Právě tento román ukazuje, že nejen vrah je na světě ten, kdo páchá zlo, ale také lidské předsudky a touha po pomstě, která vede až k nenávistným projevům na někom, kdo ani nemusí být vinen.

V tomto románu se střetává vyprávění v ich-formě, které má na starost jedna z unesených dívek s vyprávěním v er-formě, které se zaměřuje na psychologa Josepha O'Loughlina, který je povolán k vyšetřování brutální vraždy a následně i k vyšetřování zmizení dvou dívek, což je záhada stará celé tři roky. Díky tomu, že v knize vede vyšetřování psycholog, jsme svědky trochu jiné detektivní práce, než je čtenář zvyklý z běžných krimi příběhů. Psycholog se zaměřuje spíše na vytvoření profilu možného únosce a vraha, nikoliv pouze na dostupné stopy a výpovědi svědků, a proto se jedná o detailnější, psychologičtější pátrání.

Celý příběh a celá jeho pointa se čtenáři odkrývá postupně, vyprávění jedné z unesených dívek je v souladu s vyšetřováním Josepha, čtenář se nedozví tedy nic dříve, než sám psycholog. Děj to činí mimořádně napínavý, neboť čtenáře žene touha dozvědět se, kdo stojí za všemi těmi zrůdnostmi a kdo si zaslouží odsouzení. V knize ale není vše pouze černé, nebo bílé, autor často žene hlavní hrdiny do slepé uličky a čtenář si tak nemůže být jistý vůbec ničím.

Děj knihy se odehrává na více než 400 stránkách, což umožňuje čtenáři seznámit se více s hlavními postavami, začít jim fandit a vytvořit si vlastní favority a vlastní podezřelé. Děj plyne rychle, nikde se nezadrhává a nepostřehla jsem žádná hluchá místa, která by děj zpomalila. Jak se postupuje v příběhu, postupně se čtenář dozvídá informace z minulosti, které mu pomáhají vytvořit si obrázek, co se stalo před těmi třemi lety, kdy zmizely dívky a zároveň je možné sledovat, jak se s těmi samými informacemi vypořádá Joseph a jak je zahrnuje do vyšetřování. Kniha je skvěle propracovaná a postavy jsou důvěryhodné, plastické a žádná z nich není pouze černá, nebo bílá. Kromě hlavní linie vyšetřování vraždy se čtenáři dostane také několika nahlédnutí do lidské mysli, toho, co je člověk schopen udělat v návalu vášně a jaké následky mohou mít lidské předsudky.

Celkové shrnutí

Kniha byla nesmírně čtivá, velmi poutavá a děj plynul rychle, neobsahoval žádná hluchá místa. Detektivní práce je částečně nahrazena prací psychologickou, která se od klasických detektivních pátrání liší a stává se tak něčím originálním na poli detektivní literatury. Díky tomu, že kniha patří k těm silnějším, se čtenář dokáže seznámit více s hlavními hrdiny, soucítit s nimi a najít si vlastní favority a také samozřejmě ty, které bude podezírat. Kniha mě nenechala spát, musela jsem číst do ranních hodin, abych se přiblížila k informaci, kdo za tím vším stojí a jak to všechno dopadne. Detektivní román, který je obohacený o práci psychologa a vytváření psychologických profilů, je třešničkou v současné krimi literatuře a každý fanda do tohoto žánru by se po této knize měl podívat.  




RECENZE| Stoner

| | | 0 komentářů

Název: Stoner
Autor: John Williams
Překladatel: Jiří Popel
Počet stran286
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Kniha Zlín

Anotace
William Stoner se narodí na konci devatenáctého století v Missouri do nesmírně chudé farmářské rodiny. Rodiče ho pošlou studovat zemědělství na místní univerzitu, ale mladý William se místo toho zamiluje do anglické literatury a oblíbí si univerzitní život, který je pravým opakem žebrácké dřiny, jakou poznal do té doby. Přesto ho ale během následujících let potká celá řada neúspěchů: svatba s dívkou ze „slušné“ rodiny způsobí odcizení mezi ním a rodiči; jeho kariéra je v troskách; žena a dcera se od něj chladně odvrátí; osvěžující zkušenost s novou láskou skončí hrozbou skandálu. Stoner se ještě víc uzavře do sebe, znovu objeví stoické mlčení předků a čelí nezbytné samotě.

Můj názor
Kniha Stoner je o obyčejném americkém chlapci (později muži), který dennodenně prožívá obyčejný život, který se někomu možná bude zdát povědomý. Stoner není žádný superhrdina, ani neoplývá vlastnostmi, který by mu kdekdo záviděl a jeho vztahy také nejsou dokonalé. A to je největší kouzlo této knihy, obyčejnost, všednost a naprostá uvěřitelnost.

Stoner je zpočátku tichý a velmi introvertní mladík, což mu vydrží ostatně napořád. Ničím nevyniká, není ani oslnivě krásný a jeho introvertní povaha nepřipadá slečnám mystická a tajemná, aby se o Stonera nějak více zajímaly. Je to přesně typ člověka, kterého si buď nikdo nevšimne, nebo si ho všimne, ale hned na něj opět zapomene. Je to zkrátka člověk, o kterém se běžně knihy nepíší. 

Stonerův život je vcelku smutný, prožitý v samotě s knihami a jedinou vášní je pro něj práce na univerzitě. Pokud se zdá, že se může všechno změnit a vysvitnout trochu slunka, něco se zkazí, nevydaří a Stonerův život se vrátí do starých kolejí. Jeho život je samá šeď, přesně takový, jaký je obal této knihy. Stonerovu manželku jsem od počátku knihy nemusela, ale později jsem k ní začala cítit i jakousi nechuť a silně se mi protivila. Její chování pro mě nebylo pochopitelné, neviděla jsem žádný důvod, proč by se takhle měla žena chovat ke svému muži. Několikrát během čtení knihy jsem měla chuť jí pěkně od plic něco říct. 

Kniha se četla dobře, i přestože se jedná o životní příběh muže, který sám o sobě nijak zajímavý není. Z knihy na mě dýchala pochmurná atmosféra, bezmoc a smutek, ačkoliv v ní bylo i několik málo pozitivních událostí. Tyto pocity ve mně přetrvávají dodnes, kdykoliv si na knihu vzpomenu. Je přesným příkladem toho, jaký život také může být oproti záplavě knih, které zobrazují někdy až příliš dokonalé životy lidí, kteří snad přeci nikde doopravdy nemůžou existovat. Život není lehký, občas se prostě nevydaří a každý člověk nemusí nutně udělat díru do světa. Ale na světě je spousta takových lidí, jako je Stoner. Obyčejně žijí své obyčejné životy, které nejsou dokonalé a mají spoustu chyb, ale přesto se s tím nějak musí srovnat a dožít ho tak, jak nejlépe umí.

Celkové shrnutí
Kniha byla napsaná čtivě, četla se lehce a rychle. Ze všech stránek na mě dýchala ponurá atmosféra a bezmoc jakkoliv Stonerovi pomoct, zlepšit mu život a dodat mu trochu odvahy dosáhnout toho, co sám chce. Ačkoliv se autor v knize věnuje postavě, která prakticky není ničím zajímavá a žije si pouze život, co znají tisíce lidí, příběh nenudí a dokáže čtenáře vtáhnout. Zajímalo mě, jak to se Stonerem nakonec dopadne a překvapivě jsem mu ke konci již silně fandila, protože postava (a člověk všeobecně) může být jakkoliv obyčejná a nepřitažlivá, ale když s ní strávíte nějaký čas a poznáte ji do hloubky, musíte si jí oblíbit a zajímat se o ni. Pokud byla tedy dobře napsána, což Stoner byl. 


Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Palmknihy.cz

RECENZE| Dívka, která se třpytila

| | | 0 komentářů

Název: Dívka, která se třpytila
Autor: Lauren Beukes
Překladatel: Petra Navrátilová
Počet stran368
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Jota

Anotace
Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá - protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá a pronásleduje zářící dívky, mladé inteligentní a nadějné ženy s potenciálem. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. Důkaz - Dům a jeho tajemství - který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho...

Můj názor
Tato kniha je momentálně nejspíš jednou z nejčtenějších knih v České republice. Není divu, vždyť nabízí originální námět, napínavý příběh a navíc láká i nádhernou obálkou. Jak se povedly či nepovedly vyplnit všechny mé představy a očekávání, se můžete dočíst níže.

Tuto knihu bych bez váhání mohla označit jedním jediným slovem - zvláštní. Opravdu si troufnu říci, že podobnou knihu jste ještě nikdy nečetli. Liší se skoro vším od ostatních knih, dokonce i od těch podobného žánru - ale nebojte, slova složená do vět přeci jenom má, alespoň tímto nevybočuje z řady.

Největším lákadlem pro mě byl námět cestování časem a vraždění dívek. To, přiznejme si, je prostě geniální myšlenka. Vrah, který svou oběť brutálně (ano, opravdu brutálně, kolikrát létají vzduchem střeva - doslova) zbaví života, a pak si prostě a jednoduše odcestuje do jiného desetiletí. Proč ne, zkuste si ho potom chytit. Námět by zasloužil jedničku s hvězdičkou a pokud jste fanoušky krve a brutality, také nebudete zklamáni. Ovšem nečekejte ji na každém kroku, Harper je sice rychlovrah a zvládne toho docela dost za krátkou dobu, ale na každé stránce o mrtvoly zakopávat nebudete.

Ovšem to, co trochu pokulhává za námětem, je pro mě zpracování, a to hlavně postav. Největším problémem pro mě byl sám Harper, kterého jsem si prostě nemohla oblíbit ani znelíbit tak, jako většinu vrahů v ostatních thrillerech. Někteří jsou prostě tak geniální, že je musíte obdivovat, jiné zase z hloubi duše nenávidíte. Mně byl Harper tak trošku jedno, četla jsem o jeho počínání bez nějakých větších emocí. Líto mi bylo jeho obětí, to ano, protože si většinou vybíral takové ženy, které byly zajímavé, měly zajímavou práci a obecně bych mohla říct, že bych o nich četla raději, než o Harperovi.

zdroj: vimeo.com
Musím však zmínit jednu světlou výjimku - Kirby. Ta slečna je přesně má krevní skupina, sedla mi do noty a byla neskutečně sympatická. Celou knihu táhla hlavně ona a kapitoly s ní jsem jenom hltala. Byla vtipná a sarkastická, neskutečně silná žena a obrovská bojovnice. Tahle postava byla tím, co tu knihu dokázalo dostat ještě o stupínek výš. Mírně mi připomínala Lisbeth Salanderovou, a proto jestli máte rádi tento typ postav, určitě se po knize podívejte.


Příběh se celkově četl docela rychle, některé pasáže byly pomalejší, jiné rychlejší, ale občas mi dělala problém orientace. Někdy jsem začala číst novou kapitolu a měla pocit, že jsem musela vynechat několik stránek, neboť mi text nezapadal do kontextu. Jasně, četla jsem o cestování časem a nemůžu čekat, že vyprávění bude chronologické, ale určitou logiku bych v tom ráda našla. Nakonec se ale vše spojilo a dotvořilo mi celkový obraz o celém ději.

Autorka sama v doslovu uvádí, kolik práce ji dalo zjistit si veškeré zajímavosti, udělat průzkumy a výzkumy, doučit se spoustu věcí ze spousty oborů, aby mohla knihu vytvořit. Nejsem si ale jistá, zda by kniha nebyla lepší, pokud by se autorka nesnažila vměstnat do ní všechny poznatky. Samozřejmě, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, ale pro mnohé to může působit až přeplácaným dojmem.

Konečné hodnocení
Kniha mě nesmírně zaujala svým námětem a nakonec pro mě dopadla dobře, líbila se mi a byla čtivá. Děj měl spád, bylo to napínavé a cestování časem dodávalo knize zvláštní nádech. Hlavní záporná postava, Harper, mě nicméně vůbec nedokázal zaujmout, jak negativně, tak pozitivně a více jsem se zajímala o jeho oběti. Ovšem všechno dohnala Kirby, která mi byla nesmírně sympatická a díky ní jsem knihu ráda četla. Konec byl napínavý, ač možná pro mě trochu zmatený, jako místy celá kniha. Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože to byl zajímavý zážitek a myslím si, že nic podobného už nikdy číst nebudu. Pokud vás zajímá námět a máte rádi brutální vraždy, silnou ženskou hrdinku a taky trochu toho sarkasmu, určitě si ji zkuste sami přečíst. Za sebe dávám 3/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy velmi děkuji webu Palmknihy.cz.




RECENZE| Není zač

| | | 0 komentářů

Název: Není zač
Autor: Daniel Glattauer
Překladatel: Iva Kratochvílová
Počet stran: 300
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Host

Anotace
Gerold Plassek je novinář, pracuje pro bezplatné reklamní noviny. Jednoho dne se však ozve jeho bývalá přítelkyně a požádá ho, aby se na pár měsíců postaral o jejího čtrnáctiletého syna, protože musí pracovně odjet do zahraničí. Gerold není zrovna nadšený, ale nemůže odmítnout, Alice mu totiž svěří, že je Manuelovým otcem. Manuel tedy vysedává v jeho kanceláři, pozoruje ho při nicnedělání a netuší, že tenhle ztroskotanec je příčinou jeho existence. Geroldovi úplně chybí energie, volný čas tráví po hospodách a alkohol je jeho nejspolehlivější přítel. Pak ale v jeho životě nastane změna: napíše krátkou zprávičku o přeplněné noclehárně pro bezdomovce a toto zařízení vzápětí dostane velkou sumu peněz od anonymního dárce. To je začátek série dobročinných darů, díky kterým se Gerold postupně dostává do veřejného povědomí, neboť vždy záhadně souvisejí s jeho články. A nakonec si ho oblíbí nejenom Manuel.

Spisovatel, který v Čechách vydal knihu Dobrý proti severáku, se vrací s dílem o sérii anonymních darů těm nejpotřebnějším, o nichž vydává články ten, jenž by sám potřeboval zachránit.

Gerold je alkoholik, který nemá žádné plány do budoucna, nezajímá ho kariérní růst a je spokojen s tím, co má. Obvykle nemám alkoholiky moc ráda, ale Gerold mi zvláštním způsobem přirostl k srdci a jako postavě jsem mu moc fandila. S příchodem syna Manuela do jeho života se začne měnit a chápat, že nejde jen o něj samotného. Současně je mu dána jakási zodpovědnost nejen za syna, ale i za své články do novin, když pochopí, že anonymní dárce pošle peníze těm, o kterých napíše. Zodpovědnost za vybírání těch, kteří si zaslouží obdržet velikou sumu peněz ho postupem času mění a tento vývoj je popsán zcela realisticky se zachováním Geroldovy původní osobnosti.

Tato kniha je nejenom o hledání cesty otce k synovi a obráceně, ale i právě o zodpovědnosti za naše činy. Cokoliv děláme, může ovlivnit naše okolí a životy cizích lidí. Autor nám tuto myšlenku nenápadně podává mezi humornými pasážemi a celá kniha se tváří jako lehké, odpočinkové čtení, za kterým je ve skutečnosti skryta silná myšlenka. Geroldův smysl pro humor je jedna ze silných stránek této knihy a velmi chválím, že si autor udržel svůj styl až do konce a dokázal pobavit na každé stránce.

Během čtení jsme zasvěceni do práce v novinových plátcích a můžeme krásně vidět, jak to v této branži chodí. Pokud se majitelům novin něco nehodí do krámu, zakážou o tom psát. Pokud se konkurenční noviny moc roztahují, napíšeme o nich drb, který se nakonec roznese po celé zemi a trvá dlouho než ho někdo vyvrátí - pokud vůbec. Už i z tohoto pohledu je kniha velmi zajímavá a čtenář si udělá obrázek, jak vzniká novinový článek a jak to chodí ve světě novin.

Konec knihy byl poněkud rozpačitý. Veliké překvapivé odhalení nezklamalo, do poslední chvíle jsem netušila, kdo vlastně ten anonymní dárce je. Bohužel to bylo ale vše, co jsem se z konce knihy dozvěděla. Postrádala jsem alespoň nějaký epilog, kde by bylo dovysvětleno všechno ostatní, co během děje vysvětleno nebylo a určitě bych si přála vědět, jak Gerold dopadl i v jiných aspektech života. Všechny jeho nové i znovuvybudované vztahy jsem s ním prožívala a ráda bych se tedy dozvěděla, jak pokračovaly nebo skončily. 


Celkové hodnocení
Lehké čtení se silným podtextem, čtivost a humor. Honba za anonymním dárcem a na pozadí toho všeho žurnalistická praxe. Reálné a sympatické postavy a jejich vývoj v čase i skvělý smysl pro humor. Pokud máte rádi takovéto příběhy, rozhodně doporučuji sáhnout po této knize. Bohužel za ten až příliš rychle uzavřený konec musím strhnout jednu hvězdičku, ale četba mě velmi bavila a autorův styl psaní mě oslovil. Celkem tedy dávám 4/5.

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji webu Palmknihy.cz.






RECENZE| Policie

| | | 4 komentářů

Název: Policie
Autor: Jo Nesbo
Překladatel: Kateřina Krištůfková
Počet stran
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Kniha Zlín

Anotace
Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.



Knihy od Joa Nesboho jsou vždy nejočekávanějšími knihami roku. Obzvlášť, pokud se jedná o poslední, desátý díl série o známém policistovi Harry Holeovi. Hned ze začátku bych ráda podotkla, že nedoporučuji číst tuto knihu bez četby předchozích dílů, okradli byste sami sebe o čtenářský požitek. Po dočtení Přízraku jsem napjatě očekávala, jak bude pokračovat Policie. Tyto dvě knihy jsou totiž propojené daleko více, než jakékoli předchozí.

V Oslu řádí další sériový vrah a policie postrádá svého odborníka na tento typ zločinu. Musí si se vším tentokrát pomoci sami a dostává se tedy většího prostoru pro postavy, které dříve byly pouze na vedlejší koleji. Ačkoliv máme z předchozích dílů série ponětí o tom, kdo Harryho spolupracovníci jsou, v Policii se jim můžeme dostat víc pod kůži a poznat je blíž. Na scénu se také dostává Katrine, kterou můžeme znát již ze Sněhuláka.

Tím, že u policie nepracuje Harry, se také dostáváme k tomu, že si můžeme užít autorovo psaní bez jeho nejsilnější postavy a přesvědčit se, že jeho knihy nemají tak obrovský úspěch pouze díky Harrymu, i když tomu hodně napomáhá. Nesboho styl psaní je sám o sobě skvělý, kniha je čtivá a neustále se něco děje. Jdete ze zvratu do zvratu a napětím sotva dýcháte, stránka míjí stránku a čtete rychlostí blesku. Policie je od začátku do konce napěchovaná překvapením, silnými a dechberoucími momenty. V jednom případě jsem musela knihu na chvíli odložit a vydýchat to, možná chvíli proklínat Nesboho, že mi připravil takovou šokující situaci, ale po pár minutách jsem se ke knize musela vrátit zpátky, protože jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Každopádně se v knize občas vyskytují až brutální scény, což se nebude líbit těm, kdo nejsou fanoušky příliš mnoha krve.


Policie je perfektní zakončení celé série, určitě jedna z nejlepších knih. Nesbo se předvedl v nejlepší formě a celá kniha byla skvělá jízda. Konec knihy se povedl a celkově krásně doladil celé finále. Zůstaly nezodpovězené nějaké otázky a buď tím autor naznačuje, že se chystá někdy v této sérii pokračovat, nebo to je stejné jako se životem - nikdy nedostaneme odpověď úplně na všechno.

Celkové hodnocení
Kniha se mi velmi líbila, byla nabitá akcí a napětím a o překvapení tu nebyla nouze. Nesbo dokázal závěrečný díl série vypilovat do nejmenšího detailu. Vrátil se k vraždám probíhajících v až brutálním duchu, podobné těm ve Sněhulákovi. Děj je napínavý a zvrat tu čeká na každém kroku, příběh se postupně rozplétá a přes svou složitost je nakonec vysvětlení logické a odhalení vraha připraví překvapení pro nejednoho čtenáře.
Série o Harrym Holeovi je jedna z mých nejoblíbenějších sérií a Nesbo mi tímto připravil dokonalou závěrečnou tečku a prokázal, že si své postavení v mé knihovně určitě zaslouží. Pro každého, kdo má tuto sérii rád, je přečtení posledního dílu skoro povinnost. Pro ty, kteří se s Nesbom teprve setkávají, doporučím začít od prvního dílu a užít si sérii popořadě.
Za mě dostává Policie 5/5 a procentně bych neváhala a sáhla po tom nejvyšším hodnocení - 100%.

Za poskytnutí recenzní e-knihy velmi děkuji nakladatelství Kniha Zlín.
Knihu můžete pořídit v předprodeji, plánované vydání je 8. dubna 2015.




Velká čtecí výzva 2015

| | | 4 komentářů

Jelikož mě loňská výzva velmi bavila, i letos jsem se rozhodla zúčastnit se Velké čtecí výzvy od Nikki Finn. Pravidla jsou víceméně stejná jako loni, akorát letos se jedna knížka může zapsat pouze do 3 kategorií. Výzva vypadá skvěle a doufám, že se mi podaří zaplnit alespoň tak, jako loni.

Přečíst 10 různých knih z různých sérií:
1. Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2. Pramen povýšení
3. Cizinka
4. To All the Boys I've Loved Before
5. Policie
6. Píseň krve
7.
8.
9.
10.

Přečíst 10 knih z mé knihovničky koupených před rokem 2015:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Přečíst 3 knihy v angličtině či jiném cizím jazyce:
1. Eleanor & Park
2. To All the Boys I've Loved Before
3.

Přečíst 5 e-knih:
1. Eleanor & Park
2. Ask the Passengers
3. Dívka, která se třpytila
4. Policie
5.

Přečíst knihy, na jejichž obale převládají tyto barvy:
1.bílá - To All the Boys I've Loved Before
2. žlutá/oranžová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu
3. červená - Maus
4. růžová -
5. modrá - Kniha ztracených věcí
6. zelená - Není zač
7. šedá - Píseň krve
8. hnědá/zlatá - Dívka, která se třpytila
9. černá - Nonstop knihkupectví pana Penumbry
10. fialová -

Přečíst knihy 5 nových autorů, které jsem doposud nečetla:
1. John Connolly - Kniha ztracených věcí
2. Jenny Han - To All the Boys I've Loved Before
3.
4.
5.

Přečíst knihy, jejichž název obsahuje:
1. jedno slovo - Maus
2. dvě slova - Není zač
3. tři slova -
4. čtyři slova - Nonstop knihkupectví pana Penumbry
5. pět slov -
6. pět a více slov - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Přečíst knihu o stránkovém obsahu:
1. do 200 stran -
2. do 300 stran - Maus
3. do 400 stran - Marťan
4. do 500 stran -
5. nad 500 stran - Píseň krve

Přečíst knihy začínající na jednotlivá písmenka v abecedě:
A - Ask the Passengers
B
C - Cizinka
D - Dívka, která se třpytila
E, F - Eleanor & Park
G, H - Harry Potter a vězeň z Azkabanu
CH
I, J
K
L
M - Marťan
N - Není zač
O - Odpusťte mi, váš Leonard
P - Pramen povýšení
R
S
T
U
V - Vesmír versus Alex Woods
Y,Z

Přečíst knihy z 10 různých nakladatelství:
1. Talpress
2. Host
3. Knižní klub
4. Kniha Zlín
5. Jota
6.
7.
8.
9.
10.

Věnovat 3 přečtené knihy do soutěže nebo komukoli jinému:
1.
2.
3.

Kniha, která mi zlomila srdce: Policie
Kniha, která byla "za babku"
Kniha, která se nedala číst bez kapesníku
Kniha, která trvala přečíst věčnost:
Kniha na jeden zátah:
Kniha sprostých slov: Ask the Passengers
Kniha, která vás něčemu naučila nebo vás poučila
Kniha, jejíž slávu po přečtení nechápete: Odpusťte mi, váš Leonard
Napiš počet přečtených stran prvních deseti knih v tomto roce:

Podívat se na 6 zfilmovaných knih (poprvé či znovu)
1.
2.
3.
4.
5.
6.

Napiš jména 10 překladatelů knih, které přečteš a uveď jazyk, ze kterého bylo překládáno:
1. Iva Kratochvílová - němčina
2. Blanka Pscheidtová - němčina
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Definuj jedním slovem každou z deseti libovolných knih, kterou přečteš a uveď název:
1. Marťan - geniální
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.


Já už se těším na vyplňování a věřím, že mi tato výzva pomůže zhodnotit můj čtecí rok daleko lépe, než bych to byla schopná zhodnotit sama.
Co vy, také se rádi účastníte některé ze čtecích výzev?